Stříbro z Varů

Koncem dubna jsme spolu s Víťou Musilem a podporováni našimi drahými polovičkami, zamířili po dvou letech do Karlových Varů na tradiční open. Kvalita turnaje není nijak vysoká, ale o úplně slabý turnaj nejde – na startu stanul jeden velmistr, dva mezinárodní mistři a čtyři mistři FIDE.

Já jsem byl nasazený jako č. 1, ale věděl jsem, že potvrdit takové nasazení je vždy obtížné. Chtěl jsem si prostě zahrát, což se mi splnilo měrou vrchovatou. Už první soupeř – patnáctiletý Srba z Chodova hrál určitě lépe, než měl ELO a musel jsem ho pěkně ošidit v jeho časovce. Ve druhém kole nás krutý los svedl dohromady s Víťou, který hrál velmi dobře (nebo já slabě?!) a opět jsem vyhrál až po boji.

I ve třetím kole jsem se také nadřel – p. Meszárosz z Tábora (ročník 1950) hrál velice houževnatě, a proto jsem, přes veškerou snahu, neuplatnil pěšce navíc v koncovce věží a různobarevných střelců. Navíc po necelé hodině pauzy jsem hrál další kolo proti MF Čertekovi z Bratislavy. Toho jsem pěkně porazil už na kandidátském turnaji v Jeseníku 1985! Tehdy měl on ELO o 300 bodů vyšší, teď jsem měl +200 já. To se mi podařilo potvrdit a soupeře jsem celkem hezky přehrál. Pak jsem ale, i díky únavě, přehlédl trik a nakonec jsem byl rád za remízu. V pátém kole jsem se střetl černými se superpevným MF Kozákem. Opět jsem získal velkou převahu a opět ji neuplatnil. Tři výrazně lepší pozice proti třem slabším hráčům a tři remízy mě už začínaly deprimovat.

I v šestém kole – s nadějným Jakubem Krejčou z Hošťálkové – jsem se bílými zapotil víc než je zdrávo, ale nakonec jsem jeho blokádu prolomil. V 7. kole mi los přisoudil opět bílé proti jednomu z průběžně vedoucích hráčů turnaje – IM Plischkimu. Tentokráte jsem byl rozhodnut soupeře zlikvidovat rychle, což se mi i s jeho přispěním podařilo. Partie moc kvalitní není, ale poučná snad ano, proto ji taky přikládám. Předpokládal jsem, že posledním kole (ano v KV se hraje na 8 kol) se střetnu s domácím MF Soukupem, který měl o půl bodu víc. Oba jsme ale hráli poslední dvě kola bílými, a tak se lídr utkal s překvapením turnaje – již zmíněným Meszároszem. MF Soukup přesvědčivě zvítězil a se ziskem 7/8 zaslouženě obsadil 1. místo. Já jsem se utkal s MF Radovanovičem ze Srbska. V dramatické partii, která končila jako poslední v celém turnaji, jsem nakonec remizoval, což vzhledem k výsledku ostatních partií stačilo na samostatné 2. místo. Na velké oslavy to není, ale po trápení v 3. – 5. kole jsem v nic lepšího doufat nemohl.

Víťa si nevedl vůbec špatně. Rozhodl se hrát tentokráte spíše opatrně, kromě prohry se mnou 3x vyhrál a 4x remizoval. Pět bodů nakonec znamenalo 13. místo z 63 startujících. Jakožto 18. nasazený byl Víťa spokojený, i když tajně doufal v první desítku.

Turnaj se dá doporučit z více důvodů i nešachových – slušné ubytování za rozumnou cenu, pěkné lázeňské prostředí i možnosti různých výletů po okolí. Jistou nevýhodou je program – 8 kol během necelých šesti dnů. Pobyt ale samozřejmě lze prodloužit.