Trápení favorita

S malým zpožděním se chci vrátit k napínavému desátému kolu krajského přeboru, kdy jsme se utkali s prozatím vedoucím celkem soutěže AŠK Olomouc. AŠK měl před tímto kolem tříbodový náskok na průběžně druhý Zábřeh a v případě vítězství by se velmi přiblížil postupu do druhé ligy. Nám v podstatě o nic nešlo a tak na zadních deskách dostali příležitost mladé naděje. Na druhou stranu nikdo jiný nebyl k dispozici, takže jsem byl rád, že nás vůbec bylo osm.

Další kuriozitkou tohoto utkání bylo, že se hrálo na UP tedy na našem domácím hřišti, i když jsme v zápisu byli hosté. Hráči AŠK dorazili k utkání s malým zpožděním, což jsme shovívavě přehlédli a další zdržení začátku způsobilo domlouvání hráčů AŠK, kdo vlastně nastoupí, protože na začátek utkání jich dorazilo snad deset a možná i víc. Bylo vidět, že berou důležitost utkání vážně. Na druhou stranu při pohledu na naši sestavu byli ukolébáni a jisti si svou elovou převahou na zadních deskách se domluvili, že nenastoupí Tonda Neoral, čehož v průběhu utkání určitě litovali.

Začátek zápasu však ničemu dramatickému nenasvědčoval. Po rychlých remízách na první (Zbořil – Šobáň) a čtvrté šachovnici (Musil – Fiala) to vypadalo na pohodlné vítězství AŠK, zejména když na sedmé šachovnici Jiří Přenosil získal proti Nikole Gregůrkové rychle po zahájení dva pěšce, které později bez problémů uplatnil. Ovšem další body pro AŠK přicházely ztěžka. První komplikace nastala na osmé desce, kde Martin Konečný proti Honzovi Šobáňovi získal černými iniciativu, z které sice nic hmatatelného nevytěžil, ovšem pozice byla ještě plná figur a možností aktivní hry. Přesto nabídl (zřejmě bez porady s kapitánem) remízu, kterou Honza ochotně přijal.

Další vrásky přibyly kapitánovi AŠK, když na třetí hrající Michal Peřina bílými proti Jáchymovi Barešovi v rovné pozici obětoval figuru za dva pěšce s rozbitím úkrytu černého krále. Ovšem žádný útok bílého se nekonal a tak bílý opakoval tahy. Jáchym pak dlouho přemýšlel, jestli se opakování vyhnout a prchnout králem do středu šachovnice. K jeho škodě to bohužel neudělal, protože král v centru by byl bezpečně obklopen vlastními figurami, které jak se v analýze prokázalo, měly skoro dokonalou souhru a byl by to bílý, kdo by musel bojovat o holý život.

Mezitím porazil výborně hrající Matěj Hrabal na šesté svého zkušenějšího soupeře Honzu Zdražila. Celou partii stál lépe, a když jeho soupeř nabídl remízu, Matěj hrdinně odmítl, soupeře ošálil a přešel do vyhrané věžovky, kterou přes své mládí zkušeně dokázal realizovat v celý bod, jenž znamenal vyrovnání stavu zápasu.

Dohrávaly se zbývající dvě partie. Zejména na druhé šachovnici se děly věci – viz partiová ukázka. Bílými hrající Petr Slovák proti Tomáši Zdražilovi rozehrál královskou indickou, kde se již v počátečních fázích partie rozhořel boj na ostří nože. Petr si troufl vzít nabízenou věž, za kterou získal černý silný útok ovšem také silnou časovou tíseň. V divoké partii, kde chybovaly obě strany se mat nakonec nekonal a partie končila v koncovce s pěšcem více pro černého, kterou bílý kompenzoval aktivitou figur. Partie byla pořád napínavá a mohla skončit jakýmkoliv výsledkem. Nakonec zřejmě zaslouženě došlo k dělbě bodu a tak o výsledku celého zápasu rozhodoval výsledek na páté šachovnici, kde Ivo Škvír dlouho odolával náporu zkušenějšího Jirky Kučery. Bohužel nenašel ve střední hře správný plán hry, zbytečně se oslabil na královském křídle, což znamenalo ztrátu pěšce. Další houževnatý odpor už byl marný a Jirka Kučera dovedl partii i celý zápas k vytouženému konci pro AŠK.

Trápení AŠK tak mělo pro soupeře šťastný konec. Nám vcelku o nic nešlo, hráli jsme v klidu, a navzdory celkové prohře mladí na zadních šachovnicích dokázali, že jejich nasazení neznamená automaticky žádnou snadnou kořist, jak někteří škarohlídi tvrdí v internetových diskuzích, ani když nastoupí lídr soutěže. Nyní stačí AŠK k postupu do druhé ligy v posledním utkání i prohrát se skóre 2:6. Není to samozřejmě ještě jisté, ale jednou nohou už druhá liga v AŠK klepe na dveře.