Stručně se vrátím ještě ke druhému kolu 2. ligy (hraného 8.11.), ve kterém jsme hostili Orel Ořechov. S tímto družstvem jsme hráli poprvé, alespoň si nepamatuji nějaký zápas Grygova s tímto družstvem, takže jsem byl na „orly“ celkem zvědavý. Hráli jsme podruhé za sebou doma, ale tentokrát byl průběh utkání jiný.
Na rozdíl od utkání prvního kola proti Durasu, kde jsme měli převahu hned od začátku a na všech deskách jsme stáli dobře, s Ořechovem to byl od začátku vyrovnaný zápas. Po zhruba třech hodinách hry se pořád hrálo na všech osmi šachovnicích a všude plus mínus rovina. Pokud si dobře vzpomínám jako první dohrál Tomáš Zajíček. Nejprve ukořistil pěšce, ale realizaci výhody ztěžovala přítomnost různobarevných střelců. Bohužel Tomáš přehlédl lehkou taktiku a z jisté remízy byla nula. Partie se nepovedla ani Víťovi Musilovi, který aktivní pozici přeměnil v koncovku s pěšcem méně, kterou se udržet nepodařilo. Peťa Švancara se zas zamotal do sicilské (černými dělal velkou rošádu) a byl soupeřem postupně přehrán. Takže to bylo po vyrovnaném začátku celkem rychle 0-3 pro hosty.
Ostatní pozice však vzbuzovaly optimismus, bohužel jen chvíli. Já jsem bílými zkoušel svého soupeře přelstít v anglické, což se mi i podařilo a získal jsem pěšce. Soupeř však vyvinul aktivitu, kterou přiživil nekorektní obětí figury a už jsem počítal s jistým bodem, ovšem vše zvrátila časová tíseň a partie skončila věčným šachem. Jáchym Bareš měl také nadějnou pozici, získal kvalitu, ale realizace byla složitá – dle počítače se mělo hrát na mat (pak by soupeř nestíhal pobrat pěšce). V partii si Jáchymův soupeř utvořil silný pěšcový střed, který neohroženě postupoval do dámy. Jáchym naštěstí soupeře zmátl vrácením kvality a koncovku s pěšcem méně s trochou štěstí udržel.
Korekci skóre přinesla naše výhra na osmičce, kde Martin Sněhota uplatnil v koncovce výhodu lepšího hráče a na jedničce, kde Jakub Fuksík předvedl precizní poziční výkon, soupeři nedal šanci a zvítězil. Snížili jsme tedy na 3-4 a jako poslední dohrával (jako obvykle) Pepa Zedník. Měl příjemnější koncovku – věžovku, která však při správné hře byla asi remízová. Zkoušel to zleva, zprava, pak však o většinu výhody (byla-li nějaká) přišel a musel se (a my všichni s ním) neradi smířit s remízou, což znamenalo konečnou prohru 3,5-4,5.
I to v tomto zápase jsme mohli bodovat, bohužel soupeř tentokrát naše chyby nemilosrdně trestal a tak nezbývá než doufat v lepší zítřky a zabojovat v příštích kolech.
Komentáře již byly uzavřeny.