Obuvníci si na nás vyšlápli

Duel Zlína a A64 Atrax byl mimořádně napínavý a nervydrásající až do samého konce poslední partie.

Dne 19. 1. 2014 se odehrálo 6. kolo 2. ligy. Nás čekala strastiplná cesta do Zlína. Z Olomouce autem je to asi 40 minut, což je velmi příjemné, ale zato cestovat vlakem z Brna je jiná liga. Po dvou hodinách cesty a jednom přestupu ve Starém Městem, skončíte v Otrokovicích a můžete se postavit třeba na hlavu. Naštěstí náš dochvilný kapitán pro nás dojel a logistické problémy tak vyřešil za nás. Rád bych se zmínil, že hrací místnost i toalety na podnikatelské fakultě UTBZ jsou dost dobré, ale pořád je prostor pro zlepšení. Například fungující světla by nevadila.

Na zápas jsme jeli v sešívané sestavě, protože lepší část naší družiny bojovala (a padla) někde téměř za polárním kruhem.

Jako první dohrála naše dvojka Jirka junior s Michalem Krčálem. Hrála se nějaká varianta Španělky a oba soupeři se do sebe tvrdě pustili. Jirka zakombinoval, ale soupeř ukázal, že je na výši a po taktické přestřelce skončila partie ve věžovce. Jirka se sekl a ztratil pěšce, kterého soupeř celkem jistě uplatnil. 0:1

Já jsem nastoupil na první desce proti Jakubovi Roubalíkovi. Má zevrubná příprava skončila ve 2. tahu. Jednou za čas na mě soupeři zahrají 1. d4 Jf6 2. Sg5 a mě vždy znova a znova překvapí, jaký jsem idiot, že jsem se to opět pořádně nenaučil. Drze jsem soupeři sebral pěšce, ale kompenzace za něj byla značná. Poté jsem soupeři dovolil vybudovat velmi silné centrum a soupeř přesnou a ráznou hrou jednoznačně vyvrátil mou „poziční koncepci“. Vyhrál zcela zaslouženě 0:2

Další v řadě skončil přebor Liborů na šestce. Zvolánek proti Zicháčkovi. O této partii toho moc nevím, protože v okamžiku, kdy jsem se přišel podívat, tak už náš borec stál pod silným útokem, který mu nepomohla přežít ani oběť/ztráta figury. 0:3

Začalo svítat na lepší časy na čtyřce, kde se střetl Kuba Fuksík proti Jiřímu Hodovskému. Hrála se Sicilka v pozičním podání s domečkem (za bílého) a podle všeho Kuba stál dost v pohodě. Špatně ale přečetl list a jal se hrát na druhém křídle. Tím dal do ruky soupeři značnou výhodu a v okamžiku, kdy jsem si myslel, že pozice je zdechlá jakkoliv, tak Kuba nesložil ruce do klína a přišel s geniálním šejdem s obětí věže a vydoloval věčňák. 0,5:3,5

Zahájení partie Jirka senior – Rostislav Svoboda jsem také nestihl. Přišel jsem až v okamžiku, kdy se hrála čtyřvěžovka, ve které měl náš hráč pěšce více a reálné šance na výhru. Soupeř ale hrál velice vynalézavě a uplatnění převahy nebylo vůbec jednoduché. Ke konci, když se odstartoval závod pěšců, tak Jirka ustoupil králem na špatnou stranu a byl došachován na nešťastné políčko, ze kterého mu vzniknuvší dáma dávala šach. Říkal jsem si, že je to v pytli, že prohrajeme i zde, ale soupeř tam neměl nic než věčňák, který se rozhodl aplikovat. 1:4

Poté ovšem kontroval Sněhulák na 8. šachovnici. Soupeři rozehráli Skandinávskou obranu a náš borec stál sympaticky. Když jsem se přišel podívat později, tak soupeř obětoval (byl donucen?) figuru za 3 pěšce a to jsem si řekl, že partie může skončit jakkoliv. Sněhulákův výkon naštěstí připomněl Capablanku v jeho nejlepších letech a trpělivou a vynalézavou hrou pěšce postupně sebral a poté dal mat. 2:4

Zápas dosáhl opravdového sportovního vrcholu a zraky všech se upřely na 7. desku, kde se střetl Honza Kolašín s Ludovítem Balážcem (omlouvám se za případnou zkomoleninu jména). Koláč mistrně rozehrál korunovační klenot ve své sbírce zahájení, Francouzskou obranu, ale dnes se mu to příliš nepodařilo. Postavil zoufale pasivní pozici, ve které hrál jen soupeř. Ten navíc měl svůj den a přísnou poziční obětí figury přivedl černého až na pokraj prohry. Koláč se bránil jako pravý grygovský lev, ale stačit to nemělo. Nejsem příznivce počítačového hodnocení, ale přecejen, když už někdo stojí -30, tak je to vypovídající. Jak hrál soupeř celou partii dobře, tak zbytek sehrál jako naprostý tralalák a asi tisíckrát Koláče omilostnil. Nakonec z totálně prohrané pozice Koláč doplachtil do v podstatě rovné pozice, aby pak jemnými manévry obnovil pozici asi -5. Soupeř se ale již zcela adaptoval na Honzův styl hry a vynutil věčňák, který bohužel stačil. 2,5:4,5 .

Borec na konec je Pepa Zedník, který se na trojce střetl s Petrem Koutným. Náš poziční tank stál po zahájení špatně a čelil velmi nepříjemné soupeřově iniciativě. Pepa dnes ale předvedl hroší kůži a s pomocí boží (a soupeřovou) se dožil koncovky. 2V+S/2V+S, ale na Pepově straně byl velmi postouplý volný pěšec, který vázal jednu soupeřovu věž. Pepa dnes hrál jako Rubinstein a zaslouží velkou pochvalu, protože zvítězil skvěle. Nebál bych se tvrdit, že by to mohla být jedna z Pepových nejlepších partií. Pěkně zde demonstroval své nejlepší šachové kvality. Demoralizovaný soupeř po partii nadával, že to nechápe, že to nijak prohrát nešlo. Já tedy nevím, ale cesta, kterou soupeř zvolil, mi přišla celkem čistá. 3,5:4,5

Prohráli jsme tedy nejmenším možným rozdílem, ale prohráli jsme. Já, mladej Jirka a Libor jsme hráli pod psa a do značné míry jsme se zasloužili o celkový výsledek. Zbylá pětka ale bojovala skvěle (i když ne bezchybně) a všichni zaslouží velkou pochvalu za velmi bojovný výkon. Obzvlášť pak Pepa s Martinem.