Zpackaná neděle

Nedělní sestava v krajském přeboru nebyla tak špatná: 1. Pepa Zedník, 2. Jáchym Bareš, 3. Franta Kamarád, 4. Jirka Čala 5. moje maličkost, 6. Matěj Hrabal 7. Nikola Gregůrková a na 8. Jana Biolková. Přes komplikace s auty byl manšaft na místě včas a pouze kamarád Franta Kamarád přijel tradičně kapánek po zahájení zápasu. Po hodině hry to bylo velmi nadějné, na 1. a 2. a 3. šachovnici naprosto rovné pozice, Jirka na čtvrté se však bez bázně žene do záhuby, já na 5. kupodivu netratím čas, ale pozice je mírně lepší pro soupeře. Matěj na 6. šachovnici dostává nabídku remízy a ze slušnosti se ptá zda může? Takže ½ : ½. Nikola má pěšce víc ve věžovce, ale je nespokojená s pozicí své věže, bohužel bude nít po pěti hodinách pravdu. Paní Jana na osmé má kvalitu za pěšce na e4, situaci družstva vidím pozitivně. „Optimistů jsou plné hřbitovy“.

Jirka se Šimonem  na rozdíl od soupeře prokázal naprostou neznalost hrané varianty a prohrál velmi rychle. 1 ½:½. Pak přišla půlka na dvojce, já jsem byl odmítnut, co bych taky čekal. 2:1. Po poledni už jsme nevydrželi, Janinu prohru jsem neviděl, Nikol bojuje, vrátila pěšce a aktivizovala věž, ale soupeřovi vyšlo na co sáhmul – 4:1.  Moje partie se vyvíjela zpočátku podle mých představ. Z odloženého Steinitze ve španělce se vyvinula sicilská pozice, sice s pěšcem na d6, ale to je běžné. Místo lavírování jsem zvolil optimistický útok pěšcem b (b5-b4?!) a získal nevýhodu. Soupeř mi dal šanci obsadit druhou řadu věží. Podle osvědčené zásady slabých hráčů, „šach si dáš, pak se vzdáš“, měním dvojici věží a volím sebevraždu. No jednou to přijít muselo. 5:1.

Hrají se poslední dvě partie. Frantu nepoznávám, v pozici s Honzou Sýkorou obětuje dámu (asi to někde bylo i vyhrané) a nakonec remizuje opakováním tahů. 5 ½ : 1 ½. Pepa na první vydoloval v těžkofigurové koncovce útok na krále a proměňuje pěšce na f1 záludně v jezdce – šach! Po partii přiznal, že spočítal vše, kromě odpvědi bílého Romana Závurky (sinalý nebyl, měl jen bílé figury) naštěstí maty se nekonají a téměř po hodinovém otálení a několika tazích Roman vzdává a my zapisujeme poslední aktivum této neděle. 5 ½ : 2 ½.

Perlička na závěr, zápas rozhodoval pan Virgler, pěčlivě zapsal podle papírků od kapitánů dvojice a hlásil k zasednutí. Na páté šachovnici slyším „Vladimír Vláčil – Vlastimil Musli“, „Vítězslav, ohrazuji se“. Rozhodčí se omlouvá, že to špatně přečetl a zve ke hře nové hráče „Vítězslav Vláčil – Vladimír Musil“. Jak to pak má na té šachovnici vypadat. -:))

Vítězslav Musil