V lednu tohoto roku jsem se zúčastnil uzavřeného IM turnaje v Mariánských Lázních.
Osvědčení pardubičtí pořadatelé zajistili pestrou účast (konala se ještě jedna IM skupina, GM turnaj a open) hráčů doslova z celého světa (poprvé jsem viděl velmistra z Koreje), slušnou hrací místnost i kvalitní ubytování. Já jsem byl ve své skupině první nasazený, ale ruský IM Griščenko měl jen o pár Elo bodíků méně a zejména mne čekala tvrdá konfrontace z talentovanou zahraniční mládeží. Už v první partii jsem narazil, když jsem se černými s dvanáctiletým Asadlim z Azerbajdžánu nechtěl smířit s rovnou pozicí a šel jsem do podezřelé koncovky, kterou sice soupeř nehrál úplně přesně, ale já jsem ji hrál ještě hůř a porážka byla na světě. I ve druhé partie jsem měl černé, tentokráte se zkušeným ukrajinským IM Varitským. Rozhodl jsem se pro tvrdý hazard, který se nakonec vyplatil – viz partie.
Pak jsem přidal další čtyři, vesměs pěkné, výhry a začínal jsem si pohrávat s myšlenkou vyhrát i všechny zbývající partie. Bohužel tou dobou mě skolil nějaký bacil, a tak jsem byl rád, že jsem poslední tři partie zremizoval. Kupodivu to stačilo na první místo, i když jen díky lepšímu Sonnenbornu.
Na přelomu dubna a května jsme opět i s manželkou vyrazili na západ Čech – do Karlových Varů. Slušné ubytování (s WC, vanou) a snídaní za 330 Kč na osobu vypadá jako sci-fi, ale díky agilním domácím pořadatelům je skutečností.
I zde jsem plnil nevděčnou roli favorita, což se nakonec zdařilo. Jelikož jsem byl první nasazený, tak vítězství v turnaji nelze označit za velký úspěch, ale konkurence 73 hráčů, z toho 4 IM a 5 FM, nebyla tak slabá. Uhrál jsem 6,5 z osmi a měl lepší Bucholz než druhý IM Doležal. Takže závěr je jasný – odteď budu hrávat jen v Karlovarském kraji 🙂 Ve Varech bojoval také Víťa Musil. První polovina mu moc nesedla – jen 1 ze 4 proti většinou hodně mladým hráčům. Druhá polovina již byla výrazně herně i bodově – 3,5/4 lepší, a Víťa se tak dostal na místa odpovídající jeho nasazení.
Komentáře již byly uzavřeny.