Gordický uzel

V neděli 21.11. pokračovaly druhé ligy třetím kolem. Nás čekal silný protivník z daleké Jihlavy. Cestování až takový problém nakonec nebyl – i když předpověď počasí hrozila vydatným sněžením, tak sněžení se naštěstí dostavilo až v Jihlavě a bylo jen velmi mírné. Větší problémy jsme měli se skládáním sestavy a poněvadž několik borců z různých důvodů odřeklo (z prvních pěti hráčů naší soupisky nastoupil bohužel jediný – Pepa Obšívač), museli jsme sestavu doplňovat několika náhradníky. Domácí „Gordic Jihlava“ byl taky oslaben a to o velmistra Petra Hábu a reprezentantku Evu Kulovanou, kteří se zúčastnili právě probíhajícího ME družstev na Islandu. Na druhou stranu pro domácí to takové oslabení nebylo, protože Gordic hrál ještě nedávno první ligu v podstatě ve stejné sestavě v jaké nastupuje letos v lize druhé, což znamenalo, že ještě na páté desce nastoupivší Viktor Žigo se chlubí elem 2265 a i sedmá a osmá šachovnice byla přes 2100, což znamenalo papírovou převahu minimálně 100 bodů ela na každé šachovnici s výjimkou té první, kde byl elově silnější náš Pepa, ovšem jen o chlup. Takže nás čekal nelehký úkol v podobě pokusu o překvapení a uloupení nějakého toho bodíku.

Přesné pořadí partií si již nepamatuji, tak to vezmu popořadě. Na první Pepa Obšívač hrál s FM Pízou a černými v sicilce stál pod útočnou hrozbou bílých figur. Bílý se snažil obelstít našeho hráče a přiživil svůj útok obětí figury, což však neměl dělat neboť Pepa figuru zkonzumoval (ono se toho taky nic jiného dělat nedalo), pozici ubránil a realizaci převahy zvládl na jedničku. Pěkná výhra, bohužel však jediná.

Druhou šachovnici jsem bránil já proti Zdeňku Hábovi. Hrála se jakási divná varianta pircovky, ovšem řekl bych, že za černého méněcenná. Hru soupeř vyrovnal v podstatě až v koncovce po mých neúspěšných pokusech najít něco konkrétního a tak jsem se rozhodl nabídnout remízu, kterou soupeř přijal. Bohužel až počítač mi ukázal, že správné pokračování byl průlom 26. e5, který získával minimálně pěšce. Jen upozorňuji zájemce, že v pgn souboru zaslaném vedoucím soutěže moje partie končí již po 23. tahu černého a nejzajímavější zbytek partie tam není (hrálo se ještě: 24. Jf2 Jf5 25. Jd3 Jh6 26. Jc5+ Kc8 27. Jxb7 Kxb7 28. Sd5+ c6 29. Sb3 Kc7 30. Vde2? (až tento tah vypouští všechnu výhodu) Je6 31. Sxe6 Vxe6 32. g3 ½).

Na třetí Petr Švancara se bránil tvarůžkám svého soupeře – FM Oldřicha Sedláčka, který posadil svého koně na e5 a za pomocí těžkých figur zejména věže na h3 se rozhodl dát mat. Petr situaci trochu podcenil, vykoupil se však pěšcem a bezprostřední hrozby odvrátil. V složité pozici však pravděpodobně mohl hrát lépe a dovolil soupeři přejít do koncovky různobarevných střelců s dvěma pěšci více. Možná to mohla být i remíza při správné hře, ale bohužel zkušený soupeř manévrováním získal ještě pěšce třetího a to byl konec.

Na čtvrté Tomáš Zajíček bílými proti Karáskovi hrál zavřenou sicilskou a ne zrovna ideálně, protože černý převzal záhy iniciativu a jal se dobývat zejména slabého pěšce d3, ze kterého se postupně stal slabý pěšec d4. Černý to zkoušel zleva, zprava a protože nic nevycházelo, tak nakonec obětoval dámu za věž a střelce se silnými postouplými pěšci dámského křídla, kdy zejména pěšec „a“ si brousil zuby na proměnu v dámu (či jinou figuru). Bílý se však nevzdal, rozbil kryt černého krále a vynutil remízu věčným šachem.

Na páté hrál Jáchym Bareš proti Viktoru Žigovi v Janischově gambitu stál černými myslím vcelku uspokojivě, pak však ve střední hře se zbytečně oslabil postupem v centru a ztratil pěšce. Nepomohl ani přechod do koncovky – i když se hrála věžovka, tak remíza byla v nedohlednu. Soupeř postupným zesilováním pozice nedal Jáchymovi šanci.

Na šesté hrál náš nejzkušenější hráč Víťa Musil s FM Švandou, hrála se sicilská, kde bílý hrál spíše pozičně a myslím si (bez kontroly s počítačem) že náš hráč mohl vytěžit snad i více než remízu v dámské koncovce, kdy Víťovu postouplému pěšci bránil černý věčným šachem.

Na sedmé a osmé nám zaskakovali náhradníci za obvyklé členy základní sestavy, za což jim zaslouží dík. Bohužel měli silné soupeře, a přestože neprodali kůži lacino, postupně byli přehráni. Martin Sněhota se černými pustil do partie a soupeře (Roman Vincze) bez bázně a hany a jeho pozice byla jednu chvíli kuriózní – pěšci h5, g5, f5, d5 (s králem na g8 a dámami na šachovnicích). Opticky to vypadalo na útočnou aktivitu našeho borce, ale protivník si však zkušeně počkal a nepřesnost (asi v časovce) trestal.

Na poslední šachovnici hrál Marek Růžička s Davidem Brychtou a věrný svému agresivnímu stylu se hrála sicilská s velkou rošádou bílého. Černý však s rošádou čekal co možná nejdéle a postupem v centru postupně přešla aktivita na černé figury. S tím také ubýval čas na Markových hodinách a v časové tísni se na chybu, která zkrátila odpor bílého, nemuselo dlouho čekat.

Nakonec tedy celkem jednoznačná výhra 5,5 – 2,5 pro domácí. Nedá se nic dělat, tentokrát jsme Gordický uzel nepřeťali, bohužel naše meče byly relativně tupé. Pro příští kolo budeme muset lépe vyzbrojit.