Do devátého kola krajského přeboru jsem naskakoval přímo z návratu z dovolené (jarních prázdnin) bez jakékoli přípravy na soupeře, a proto jsem se zvědavostí čekal v jaké sestavě náš nedělní soupeř (Zlaté Hory), přijede. Pokud by nastoupili se silnou polskou legií, čekala by nás těžká práce, což už v předchozím průběhu soutěže svými výsledky potvrdili. Tentokrát však polští hráči nepřijeli a i českých bylo poskrovnu. Zřejmě se hledali horko těžko, protože „zlatohorští“ přijeli jen v šesti. My se skládání sestav máme také občas problémy, takže chápu, že někdy prostě není kde brát. Z výkopu tedy vedeme dva nula a Ema Růžičková s Ivou Škvírem se mohli věnovat jiným činnostem než hraní šachů. Mimo jiné mohli sledovat napínavý zápas ze souběžně hraného utkání 1. ligy, kde jsme hostili průběžně vedoucí Třinec (který jsme porazili a ujali se v soutěži vedení – viz článek Ríši Biolka).
Utkání KP nebylo zdaleka tak dramatické jako prvoligové. Oslabený soupeř se pokoušel vzdorovat, ale hráčská převaha se postupně projevila. První skončil Libor Zvolánek hájící první šachovnici, jeho soupeř Petr Motlíček už v zahájení ztratil pěšce a v pokračujících kombinačních zápletkách také další materiál a partii vzdal. Poměrně rychle skončila také partie Víťy Musila na páté. Když jsem se přišel trochu blíže podívat na jeho partii, vypadala celkem divoce a jeho soupeř Antonín Pavlíček rozjížděl útok (lépe řečeno jeho náznak) na královském křídle. Když jsem ale začal počítat materiál, zjistil jsem, že Víťa již má věž více a s touto materiální převahou si se soupeřem lehce poradil a donutil ho brzy kapitulovat.
Ostatní partie trvaly trochu déle. Peťa Zatloukal na čtvrté proti Ondřeji Motlíčkovi se vrhnul do útoku na krále obětoval figuru a bílý monarcha se dal na útěk na křídlo dámské. Snažil se vykroutit vrácením figury, ale Petr již z kleští svého soupeře nepustil a zvítězil. Také Lukáš Vysloužil na šesté svého soupeře postupně přehrál a i když získání materiální převahy bylo pozvolnější, přesto bylo jeho vítězství přesvědčivé.
Já jsem hrál na druhé šachovnici, tzn. opět černými, které jsou mi tuto sezónu souzeny (ze všech soutěží družstev jsem zatím hrál černými 13 partií ze 16), ale alespoň se můžu vymlouvat za slabší výkony! Hrála se aljechinova obrana, která přešla netradičně do pozice s opačnými rošádami. A protože soupeř Michal Müller hrál trochu měkce a navíc si dovolil zahrát b4, tj. pěšcem před králem, byl po zásluze za tuto lehkovážnost potrestán. Jeho pěšcový kryt se rychle rozpadl a soupeř se musel před matem vzdát.
Jako poslední dohrával Petr Švancara na třetí desce. Jeho soupeř p. Miloš Hudský asi třikrát nabízel remízu, ale to náš hráč při poziční a také elové převaze nemohl přijmout. Je pravdou, že p. Hudský dokázal dojít až do koncovky, ale pěšcovka to nebyla (jezdec proti střelci), a hlavně měl jednoho pěšáčka méně. Jezdec neměl moc kam skákat a Petr si vytvořil nebezpečné duo volných pěšců, které za podpory svého střelce dotlačil až na kraj šachovnice, což stačilo k tomu, aby soupeř vzdal.
Takže konečné skóre se ustálilo na 8-0, tedy hladké vítězství. Ovšem je pravdou, že soupeř byl hodně oslaben a příště to může být naprosto jiný zápas.
Komentáře již byly uzavřeny.